PARSON RUSSELL TERIÉR

Parson Russell Teriér (Parson Russell Terrier)

FCI III/339, zkratka PJR, původ Velká Británie

VYUŽITÍ: Robustní, vytrvalý pracovní teriér se zvláštní schopností pracovat pod zemí.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 3 teriéři.
Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři.
Bez pracovní zkoušky.
STRUČNÝ PŘEHLED VÝVOJE: Vikář John (Jack) Russell, zakladatel tohoto plemene, se narodil v roce 1795 v Darmouthu v Devonu. Stal se duchovním a povětšinu svého života sloužil ve velké farnosti Swymbridge v Devonu. Jako zkušený jezdec a velký lovec se začal vášnivě věnovat chovu a selekci teriérů. V roce 1873 byl založen Kennel Club a Russell se stal jedním z jeho prvních členů. Zemřel v roce 1883 v úctyhodném věku 87 let. Svého prvního teriéra si pořídil při svých studiích na Oxfordské univerzitě. Jednalo se o bílou fenu s drátovitou srstí a znaky na hlavě, která se velmi podobala dnešnímu standardu. Jack Russell provedl celou řadu křížení mezi různými pracovními jedno- barevnými či skvrnitými teriéry. Jeho záměrem bylo vždy zdokonalovat lovecké schopnosti, aniž by bral příliš velký ohled na jednotnost typu. Tato tradice křížení s jinými plemeny teriérů pokračovala i nadále. Russell se rovněž snažil zkřížit plemeno s jinými plemeny psů, avšak potomci neodpovídali původnímu typu Jack Russell teriéra. Vzhledem k tomuto neuspokojivému výsledku byly takové pokusy ukončeny. Od konce druhé světové války si plemeno získávalo stále větší oblibu na evropském kontinentu, zejména u lovců a jezdců. Kennel Club (Velká Británie) toto plemeno uznal dne 22. ledna 1990 a vydal oficiální prozatímní standard pod názvem Parson Jack Russell Teriér. FCI jej pak jako plemeno přijala do svého prozatímního seznamu 2. července 1990.
CELKOVÝ VZHLED: Dovedný, aktivní a energický pes, stavěný pro rychlost a vytrvalost.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Správně vyvážený pes. Délka hřbetu od kohoutku po kořen ocasu je stejná jako výška od kohoutku k zemi (pes = vyšší než dlouhý). Délka od nosu ke stopu je mírně kratší než délka od stopu k týlu.
CHOVÁNÍ / POVAHA: V podstatě pracovní teriér se schopností a uzpůsobením pro práci pod zemí a běh s ohaři. Odvážný a přátelský.
HLAVA
LEBEČNÍ ČÁST:
Lebka: Plochá, přiměřeně široká, k očím se postupně zužuje.
Stop: Mělký.
OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý.
Čelisti/zuby: Čelisti silné, osvalené. Zuby s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.
Oči: Mandlového tvaru, dosti hluboko vsazené, tmavé, s ostražitým výrazem.
Uši: Malé, ve tvaru písmene V, spadající dopředu, nesené těsně u hlavy; ohyb ucha nemá být výše, než je vrchol lebky.
KRK: Souměrný, svalnatý, správně dlouhý, postupně se rozšiřující do ramen.
TĚLO:
Hřbet: Silný a rovný.
Bedra: Mírně klenutá.
Hrudník: Přiměřeně hluboký; průměrně velké ruce by jej měly za rameny obepnout.
OCAS: Silný, rovný, vysoko nasazený. Obvykle se kupíruje na délku, která tvoří vyvážený poměr k tělu a umožňuje dobré uchopení rukou.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Silné, musí být rovné, klouby nevtočené, ani vytočené.
Ramena: Dlouhá a šikmá, řádně uložená vzad, v kohoutku s jasným obrysem.
Lokty: Přiléhají k tělu, z boku pracují volně.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, svalnaté, s dobře úhlenými kolenními klouby. Hlezna krátká a souběžná, skýtající velké množství hnací síly.
TLAPKY: Kompaktní s pevnými polštářky, nevbočené, ani vybočené.
CHŮZE / POHYB: Volný, živý, správně koordinovaný, s přímým posunem hrudních i pánevních končetin.
KŮŽE: Musí být silná (tlustá) a volná.
OSRSTĚNÍ
SRST: Přirozeně hrubá, uzavřená a hustá, ani drsná, ani jemná. Břicho a spodní strany osrstěné.
BARVA: Zcela bílá nebo s tříslovými, citrónovými či černými znaky, přednostně omezenými na hlavu nebo kořen ocasu.
VELIKOST:
psi ideální kohoutková výška 35 cm
feny ideální kohoutková výška 33 cm.
POZNÁMKA: Výška psů a fen by na dosud přesně nevymezenou přechodnou dobu neměla být nižší než 26 cm. Psi, kteří nemají ideální kohoutkovou výšku, by neměly být pro tento důvod penalizováni a jsou bez omezení používáni v chovu.
VADY: Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.
POZNÁMKA: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.